Moje čtecí rutina - Knihovníček | #sknihouspolecne

Vítám vás u nového článku. Dnes to bude celé věnováno projektu Irči z Knihánkova. Přijde mi to jako super nápad, snažit se spojit knižní komunitu u nás a tak se tedy přidávám. Částí projektu by mělo být několik a já doufám, že se zapojím, co nejvíc. Toť na úvod vše a hurá do prvního zadání, kterým je moje čtecí rutina. 

Věřím, že v tomto případě by bylo mnohem lepší video, ale do toho si bohužel netroufám, tak snad to někdo přežije i v podobě článku :)

Musím říct, že moje "rutina" není zase extra zajímavá a vlastně bych to ani nenazývala rutinou, protože čtu většinou, tak jak mě to napadne, kde se mi chce, ale přeci jenom mám pár zásad, které většinou dodržuji. 

Svůj článek bych asi rozdělila na dvě části. Protože, tak se dělí mé dvě hlavní čtecí rutiny. 

Čtení v MHD a veřejných prostorech

Většina mého čtení se odehrává právě v MHD a jinde. Ne že bych jezdila nějak extra dlouho, abych toho stihla přečíst, co nejvíc, ale na pár kapitol to stačí.

Nejčastěji, co se MHD týče, čtu v autobuse, strávím v něm 20 minut a to mi za vyndání knihy stojí. V poslední době čtu hodně i v metru, protože dojíždím do nemocnice a strávím v něm okolo 15 minut. 

Pro čtení v MHD mám dvě zásadní pravidla. pravidlo číslo jedna - musím sedět. Zkrátka soustředit se na držení, balancování a čtení v příměstských autobusech není zrovna nejideálnější pro mé čtecí pokroky. Pravidlo číslo dva - musím mít sluchátka. Samozřejmě to zvládnu i bez nich, ale mnohem lépe se mi ignoruje hudba v uších, kterou automaticky strkám do pozadí, než rozhovor dvou babiček o tom, kolik stáli okurky v Kauflandu.

        

       

 Kromě MHD, jsem hodně četla právě v nemocnici, vždy když jsem čekala na fyzioterapii, na vířivku a pak 25 minut na elektroléčbě. Což mi dohromady dalo tak přibližně 45 minut na čtení a to už se vyplatí. Bohužel léčba končí, a tak se zase vrátím do MHD a školy. Ano, školy. Ve škole čtu občas i v hodinách, což není pro můj prospěch nejlepší. Dále čtu o polední pauze se zbytkem mých čtecích spolužáků na "fatboyích". Vždy s malou svačinkou ze školního bufetu.

Čtení doma

Abych pravdu řekla, někdy doma ani nečtu. Většinou jsem tak unavená ze školy, že hned po ní usnu, a když se probudím, radši se než čtení věnuji seriálům. Nevím proč, ale většinou když doma otevřu knihu, jde na mě spaní a po pár kapitolách odkládám. Můj nejčastější čas na čtení doma je večer před spaním, takže to ani nevadí. Ale když už chci nějakou knihu dočíst, tak se překonám a nějaké spaní jde stranou.

Doma čtu převážně v posteli. Jinde mi to zkrátka moc nejde, buďto je to nepohodlné nebo mě ruší jiné elementy. Na rozdíl od MHD, čtu doma bez hudby v uších. Zvládám to samozřejmě i s hudbou, ale když už tak instrumentální. Nevím proč, ale doma mě slova u písniček rozptylují.

U čtení nejím. Vrchol mého "občerstvování" je sklenice vody, v zimě čaj a v létě většinou voda s ovocem. 

Čím mou chvilku čtení zakončuji, je fotka knihy na instastories, abych se podělila v mém čtecím pokroku. Také to není pravidlo, ale alespoň jednou denně tam fotka jde (když tedy mám "čtecí" den).

Můj článek je u konce. Podělte se v komentářích o vaše čtecí návyky, ať se také něco dozvím. 

P.S. Chtěla bych moc poděkovat Irence, že vytvořila něco takového a snaží se o sdružení bookblogerů a booktuberů v Česku. Můžeme být rádi, že někoho takového u nás máme.